Potřebujeme anarchistickou kalisteniku
Jak James C. Scott, politolog a antropolog, jenž se ve svých pracích zaobírá problematikou agrárních a nestátních společností, již v úvodní části své knihy Dvakrát sláva anarchismu (Neklid, 2021) poznamenává, nemůže se osobně považovat za člena anarchistické obce, jelikož nesouhlasí s některými závěry, přesto ovšem k anarchismu inklinuje a značně s ním sympatizuje. I proto obsah celé knihy nabídne čtenářstvu zajímavé a velmi podnětné myšlenky, které se ovšem netýkají historie anarchistických hnutí či zahlcující a těžkopádně anarchistické teorie. Scott aplikuje poněkud odlišný úhel pohledu. Snaží se nasadit anarchistické brýle, skrze něž hodnotí a sleduje okolní dění ve světě. Spíš než na ony zmíněné teorie se zaměřuje na rezistenci obyčejných lidí v každodenním životě. Tak se například můžeme dočíst o důležitosti přecházení na červenou či o obecné prospěšnosti porušování kontextuálně nesmyslných pravidel v našich životech, neboť, jak on říká, jednou může nastat situace, kdy budeme muset učinit těžké rozhodnutí, které se bude příčit zavedené legislativě. Na takové dilema se ovšem musíme připravit. Nepodněcuje recipientstvo k bezmyšlenkovitému porušování pravidel, spíš vybízí k důkladnému uvažování: „A jak se chcete připravit na den, kdy na tom bude opravdu záležet? Musíte se udržovat ve ‚formě‘. Potřebujete ‚anarchistickou kalisteniku‘. Zkuste každý den porušit nějaký triviální zákon, který nedává moc smysl, třeba jen přejděte ulici na červenou. Použijte vlastní hlavu a sami posuďte, jestli je ten zákon správný a rozumný. Díky tomu budete pořád ve formě a až ten velký den přijde, nebudete zaskočeni.„
Právě v tomto tichém odporu a svého druhu kolektivním porušováním pravidel vidí základní politiku nesouhlasu a politiku vzájemné solidarity obyčejných lidí, jež se z různých důvodů nemohou represi postavit čelem přímo v otevřeném konfliktu. Ten by totiž pro ně představoval jistou zkázu, a proto je pro ně mnohem smysluplnější využít tiché subverzivní taktiky, jíž lidé mohou nabourávat dominantní systém. Právě v této tiché rezistence Scott spatřuje největší hybatel změn ve společnosti. Kromě útlaku se věnuje taktéž momentům, kdy „vůdcové“ skutečně promlouvali za masy, přičemž poukazuje na kulturní podmíněnost charismatu, čímž poukazuje na fakt, že charismatický projev je kulturně, územně, ale taktéž i historicky podmíněný. Takové vůdcovstvo a řečnictvo disponuje širokým repertoárem témat a řečnických obratů, jež neustále obměňují a bedlivě naslouchají reakcím davu. Pakliže dav kladně reaguje na určité téma a řečnický obrat, pak vůdce či vůdkyně tuto problematiku dále prohlubuje. Tím se pasuje do role středověkého a raně novověkého barda, jehož výdělek byl závislý na spokojenosti davu. Tomuto tématu se již dříve věnoval kupříkladu historik Peter Burke v časovém rozpětí raného novověku. Kromě již zmíněných témat se Scott věnuje taktéž celé řadě současných společenských a systémových problémů: problematika kvantifikace a měřitelnost výkonu, které mohou vést až k novému imperialismu a kolonialismu, problematika testování a známkování ve školách, případně reviduje pohled na malou buržoazii, jíž marxistická teorie opovrhuje, varuje taktéž před přílišnou glorifikací a fetišizací vědy, v níž lidstvo často spatřuje tu nejlepší budoucnost a právě na příkladu vědy ukazuje, že se může jednat o politický nástroj, jehož bylo v minulosti využíváno k ospravedlnění zvrácených činů.
Skládáme zlomek za zlomkem
Taktéž formální stránka této knihy stojí za pozornost, neboť James C. Scott se rozhodl pro experimentálnější formu podání. Jednotlivá témata jsou rozdělena do 6 ucelených bloků – Význam nepořádku a charismatu, Řád vernakulární a řád oficiální, Produkce lidských bytostí, Dvakrát sláva buržoazii, Pár slov k politice a Konkrétnost a neustálá změna. Nejedná se ovšem o explicitně lineární podání jednotlivých problémů, nýbrž můžeme spíš hovořit o záměrné fragmentarizaci poznání, jež je ovšem plně funkční. Scott totiž v nejednom svém zlomku vybízí k racionálnímu uvažování a podporuje polyfunkčnost, otevřenost a hru, skrze něž člověk předmětu dodává něco ze sebe, a tak ho činnost ještě více obohatí. To samozřejmě platí i v tomto případě, kdy je čtenářstvo nuceno neustále věnovat svou plnou pozornost textu a dešifrovat, jakým způsobem se zlomek vztahuje k celkové části jednotlivých bloků. Jednotlivé zlomky tak v jednom čase do sebe skvěle zapadnou a odmění své čtenářstvo odlišným druhem poznání, které se může jevit jako intenzivnější než ostatní. Ostatně formální stránka knihy odporuju i myšlence sociálního evolucionismu, kterou autor ve své práci taktéž kritizuje. Jedná se o myšlenku, která tvrdí, že civilizace lineárně postupují po pomyslných schůdcích výš a výš, přičemž kdo se nachází nejvýš, ten se vyskytuje na vyšší vývojové fázi společnosti, na nejvyšším stupni. Vyspělost se tak chápala jako univerzální platnost, již lze aplikovat na celý svět bez rozdílu. Právě tento model využíval kolonialismus a imperialismus 19. století, který považoval evropskou kulturu za nejvyspělejší a ostatní země vykresloval a líčil jako bezduché primitivní barbary, kteří nutně potřebují vzdělat. Tím způsobem Evropa legitimizovala své expanzivní výboje. V této oblasti je velmi intelektuálně podnětná práce Edwarda Saida, který se problematice ilustrativně věnoval na konstrukci Blízkého východu. Touto knihou dal vzniknout zcela novému bádání v historické vědě, totiž symbolické geografii. Právě fragmentárnost užitá James C. Scottem jakoby odporovala jakékoliv linearitě, která by vytvářela hierarchie.
Dvakrát sláva anarchismu nabízí proto svému čtenářstvu velmi atraktivně pojatá témata, která vybídnou k nejednomu zamyšlení. Změna systému tedy nestojí na bedrech elit, avšak na bedrech obyčejných lidí, kteří se i úmyslným flákáním v práci bouří proti nesmyslnému imperativu maximálního výkonu. Texty Jamese C. Scotta dodávají recipientstvu naději a ukazují, že každý lidský život dokáže změnit svět.
Daniel Mlčoch Čuma
NOVÝ KURZ 
Napsat komentář